minato

Suichu aneb svět pod hladinou >> Kapitola 2.

26. června 2011 v 11:14 | Mitsuki-neechan |  Other
Ten muž mě donesl až na mítinku, kde stáli 3 velké kmeny vedle sebe. Vypadali jako ty co mají děti na akademii, když se na učí házet kunaie a shurikeny. Pustil mě na zem a poodstoupil o dva kroky odemně. Vyčítavě jsem se na něj podívala.

"To si ani nesundáš masku?!"
"Ne není potřeba ji sundavat..." řekl odměřeně a bylo vidět, že se mu tohle téma nelíbí.
"A co takhle mi říci svoje jméno?"
"Ne-" sotva otevřel pusu bylo mi jasné co řekne, tak jsem ho přerušila.
"Hlavně neříkej: Ne není potřeba! Chci normální odpověď!" Muž v masce si mě jen změřil pohledem a pak odpověděl.
"Jsem Hayoshi Akira a jsem velitelem ANBU!" Údivem mi poklesla čelist, ale pak jsem se vzpamatovala. Nemůžu se před ním chovat jako idiot! Akira přerušil tríznivé ticho jako první.
"Tak je na čase, abych tě začal učit..."
"A co mě chceš učit?"
"Tajutsu, Ninjutsu, Genjutsu,..."
"Dobře, to beru!" Byla jsem strašně šťastná, protože jsem po tajmu trénovala s dětmi z akademie. A teď to můžu v klidu použít.
"Tak jako základní bychom mohli vyzkoušet Henge no Jutsu! Musíš-" Ani to nestihl to dopovědět a už jsem byla přeměněná. Přeměnila jsem se na muže, který stál předemnou. Akira rozšířil oči údivem a začal mě obcházet. Nenašel žádnou chybu a tak si stoupl zase předemě.
"Tak co všechno jsi se potají učila?" Vyčítavě se na mě podíval a já jsem se od něho odvrátila. "Tak hele, něco si vyjasníme. Nesnáším, když mi někdo lže nebo předemnou něco tají!" Najednou jsem se roztřásla. Chvíli jsem si myslela, že mám strach, ale pak jsem pocítila chlad. Jako kdyby se kolem mě vše stahovalo a ochlazovalo. Měla jsem pocit, jako kdyby se na mě svalila tíha celého světa. Podlomila se mi kolena a dopadla jsem na zem. Samota, chlad a tíha mě dusili a vysávali se ze mě život. Najednou jsem uslyšela něčí šepot. Ten šepot po mě byl jako světlo v temnotě. Ještě chvíli a zbláznila bych se z toho tlaku. Chtěla jsem na toho neznámého zavolat, ale nevydala jsem ze sebe ani hlásku. Šepot se ozval znovu.
"Pokud se z toho chceš dostat stačí seouustředit čakru a říct Kai..."Akira ten Baka! Najednou jsem pocítila hrozný vztek. Takhle mě ponížit! Cítila jsem, jak mi čakra procháží každým kouskem těla. Složila jsem ruce do základní pečetě.
"Kai!" Ten hrozný svět okolo mě se rozplynul a já jsem se unaveně svezla na zem. Akira se na demnou naklonil.
"Akiro! Já tě zabiju!" Akirův výraz nebyl přes masku vidět, takže jsem nemohla vidět jak se tváří. Ignoroval moji výhružku.
"Tohle bylo Genjutsu! Genjutsu funguje tak, že zastavíš tok chakry v mozku protivníka a nahradíš ji svojí iluzí. Na iluze má vliv množství chakry a síla protivníka. Taky stav a odpor protivníka. Cvičit se to nesmí, protože je možnost, že to někdo zneužije. Takže získáš zkušenosti až v boji!" Chtěla jsem protestovat, ale byla jsem hrozně zesláblá. Akira mě zvedl a podepřel mě.
"Pojď, pro dnešek to stačilo. Protože nechodíš na akademii nemáš takovou výdrž." Rozešel se směrem ke Konoze a mě táhl za sebou.
"Kam mě to táhneš?"
"Do Ichiraku rámen..."
"Ichiraku rámen?"
"Je to jediný obchod kde dělají čerstvý a dobrý rámen..." Odvětil a přidal do kroku. Nekladla jsem žádný odpor a nechala jsem se dotáhnout až k barové židličce před pultem. Posadila jsem se a Akira si sedl hned vedle mě.
"Co si dáte?" Zeptal se mě starší muž a když uviděl Akiru hned stuhl. "Děje se něco Hayoshi?!"
"Ne dnes tu nejsem služebně." Řekl jen tak ledabyle. " Dva rámeny, Ichiraku!" Muž se otočil k plotně a něco si pro sebe mumlal. Během chvilky jsem před sebou měla teplý rámen. Poděkovala jsem staršímu muži a chtěla jsem se s chutí pustit do rámenu, ale najednou jsem za sebou uslyšela šustění látky. Jeho jedinečná chakra mě ihned upozornila na jeho přítomnost. Ta temná chakra mě nutila k agresy, jako kdybych na ní měla alergii.
"To mě nenecháš ani v klidu najíst" zavrčela jsem a prudce jsem se otočila. Stoupla jsem si a rázem ze mě opadla všechna únava. Stála jsem tváří v tvář blonďáčkovi, který se tolik podobal mému otci, až se mi hnusil. Nechápavě se na mě podíval a pak se začal bránit.
"Co proti mě pořád máš!"
"Já co proti tobě mám?! Copak ti to není hned jasné! Já jsem Namikaze Mitsuki a ty jsi Uzumaki Naruto!" nechápavě se na mě podíval.
"A co má být?!" Nadechla jsem se a Akira na mě jen sykl. Znovu jsem pocítila stejnou tíseň jako předtím. Jak mě dokáže dostat do Genjutsu bez očního kontaktu? Ihned jsem pochopila, že o tom nesmím mluvit.
"Nemůžu o tom mluvit, ale máš u mě nevyžehlitelný průšvih!" Blonďák se rozzuřil a naklonil se ke mě.
"Pojď si to vyřídit hned!" zavrčel na mě a táhl mě ven z Ichiraku. Bylo na něm poznat, že tvrdě trénoval a niní využival Kyuubiho temnou chakru, tudíž se neovládal. Akira šel za námi a všechno z povzdální sledoval. Pustil mě až v odlehlé části Konohy a udělal si odemně odstup.
"Tak ukaž co umíš!" Rozběhla jsem se proti němu a použila jsem svoje oblíbené jutsu.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.